ONE DIRECTION- STORY

 Můj den začal téměř jako každý jiný. Lenivě jsem se posadila a rukou si posunula svůj vozík k posteli. Když jsem se asi po 5 minutách vyškrábala do vozíku, ozval se veliký křik dalo by se říct povyk. Dojela jsem k oknu a podívala se z něho. Jelikož jsem měla okno na náměstí, hned jsem věděla co se stalo.  Na náměstí bylo nejmíň  500 lidí! Bylo zvláštní vidět je všechny po hromadě těch 500 nadšených holek , které  ječely, řvaly no prostě ty holky šílely! A bylo taky proč! Na náměstí vjel  červený autobus ze kterého vyskákalo 5 pohledných kluků, musela jsem zamžourat abych je vůbec poznala! Byli to ONE DIRECTION! Neotálela jsem, v rekordním čase jsem si dala tričko a navlékla na sebe s těží  své plátěné kraťase. Otevřela jsem dveře a vyjela na chodbu, musela jsem se ještě poupravit v zrcadle než jsem vyrazila. Naštěstí výtah byl v našem patře, takže jsem vjela dovnitř a zabouchla za sebou dveře. A co se nestalo, výtah se zaseknul! Musela jsem zazvonit na opraváře, jenže ten řekl,že nemá čas, že je taky na náměstí a že než skonwčí koncert nevrátí se! A tak jsem začala brečet, štkala jsem nad tím,že takovou příležitost už nedostanu a že proč musím mít ten blbej vozík! Čekala jsem asi hodinu, možná dvě, než jsem zaslechla hlasy. „ Ano ta dívka se zasekla, je na vozíku a moc 1D (One Direction) miluje.“ Výtah se začal dolů pomalu posunovat až mě dovezl do přízemí. Nikdo mi však neotevřel, bylo mi to divné. Náš výtah se často zasekával a proto musel být opravář, který bydlel v našem domě neustále v pohotovosti. Už hodně krát jsem se zasekla a vždy mě opravář otevřel, tento krát však ne. Uslyšela jsem smích, opatrně jsem otevřela dveře a v tom okamžiku se ozvalo „ Ahoj!“