Nový život 6.díl
Když jsem přišla domů, mamka něco mumlala do telefonu a smutně se na mě dívala. „Co je mami?“ Mamka udělala na mě gesto ať jsem potichu. Sedla jsem si na židli a začala číst nějaký anglický časopis. Ke svému překvapení jsem tomu celkem rozuměla! Mamka dovolala a řekla: „Lucy? Babička je v nemocnici.“ „Cože?! To ne!“ „Bohužel ano, budu muset odletět zpátky do Česka.“ „Mami, my to tu bez tebe nezvládneme, táta je na praxi a já to tu sama nezvládnu!“ „Buď v pohodě, objednala jsem už chůvu, mluví česky bude Vám pomáhat než se vrátím.“ „Ach mami…“ „Neboj já jsem do týdne zpátky, už jsem volala do práce, řekli mi,že mám kolik času budu chtít, že to chápou. Zde jsou všichni tak milí!“ „Kdy ti letí letadlo?“ „Zítra dopoledne po půl desáté. Musím tam být ale už v 8 hodin. Stačí když uděláš snídani, jsou zde nějaké rohlíky a v lednici je máslo. O oběd se postará chůva. Jdu balit, ahoj.“ Byla jsem smutná na žádný koncert se mi nechtělo. Oblékla jsem si bundu a vzala si deštník-začalo pršet a šla jsem se Liamovi omluvit…
Šla jsem asi 10 minut než jsem uviděla dům jeho strýce, byl veliký ale ne tak krásný jako náš J. Zazvonila jsem, otevřela mi stará paní. „Dobrý den, co přejete?“ „Dobrý den, bydlí zde Liam Payne?“ „Proč se ptáš? Nejsi náhodou fanynka One Direction?“ „Ne jsem jeho kamarádka…No známá.“ Stará paní si mě chvíli nedůvěřivě prohlížela ale nakonec mě pustila dál. „Jdi nahoru po schodech první dveře na pravo, tam má pan Liam pokoj. Vyšla jsem po schodech a když jsem stála před jeho dveřmi, říkala jsem co mám udělat. Mám vzít za tu nádhernou kliku a vejít? Nebo zaklepat a čekat? Rozhodla jsem se, pro druhou možnost. Zaklepala jsem a čekala. Ozvalo se: „dále“ a já vešla, byl to veliký pokoj. V rohu byla krásná, velká postel. Vedle ní byl stůl a u něho byl Liam, něco dělal na počítači. „Jé ahoj Lucy, nevěděl jsem,že příjdeš! Šel bych ti naproti, těšíš se na koncert?“ „Ahoj Liame, no právě proto jsem přišla… Nemůžu jít nemám náladu na koncert.“ „Jak to? CO SE STALO? Posaď se a všechno mi řekni!“ „Moji babičku převezli do nemocnice. A já jsem smutná, už je stará bojím se o ni!“ „To je mi moc líto, je mi jasné,že na koncert nechceš jít, vůbec mi to nevadí!“ „Díky, jsi milý…“ Neudržela jsem se, prostě jsem mu musela dát pusu.